Naše chlupatá  psí smečka, fenečka a pes "Chow Chow"
a náš albínek, bílá fenečka - bulteriérka

Když naše děti byli ve věku 6 a 11 let, začali se u nás střídat v akváriu všelijaká zvířátka, od rybiček až po krysy, potkany a mloky ... Strachem jsem nemohla spávat. Obava, že moji postel v noci navštíví krysa nebo potkan, byla pro mě noční můrou. Celou noc ťukali do poklopu a bylo jenom otázkou, kdy se jim podaří udělat větší mezírku a uniknout na svobodu. Přes veškeré denní čištění, linul se po bytě smrad, jak z veřejných záchodků. Stříkali jsme se všelijakými deodoranty, jenom aby u sousedů nevzniklo podezření, že bydlíme v hnojníku. Veškeré domluvy dětem byly marné, argumenty dětí typu "ty nemáš ráda zvířata", nebo "jsi bezcitná" oddalovaly situaci jakkoliv řešit. A tak smrad byl agresivnější a můj strach se přibližoval hysterii ... Když přijel manžel domů ze služební cesty, bylo řešení na světě v jedné vteřině. Prohlásil, "všechnu tuto smradlavou havěť odnést do zverimexu, koupíme raději psa ...". Druhý den opravdu bylo všechno ve zverimexu a já si oddechla, že už bude konečně klid a mohu se dokonce v noci beze strachu i vyspat. Má domněnka, že bude klid a na slib se zapomene, byla zbytečná. Opět musel zasáhnout manžel a oddálit slib na první prázdninový den. A tak se během tohoto času, začaly u nás doma hromadit knihy a atlasy s odbornou literaturou o psech. Psí eufórie ne a ne vyšumět. Kluci se vznášeli v oblacích, jakou rasu, jakou barvu ... jakou povahu psa koupit, je ale vůbec nenapadlo. Donutili nás, listovat v knihách a vážně přemýšlet o naplnění slibu. Jediná rasa, která se přibližovala našim představám, byl Chow Chow. Náhoda tomu chtěla, že se objevil v novinách inzerát, že se hledá nová rodina pro pejska Chow Chow 6 týdnů starého, a manžel měl druhý den služební cestu právě do Pardubic, kousek odtud. Jela jsem s ním, že se alespoň podíváme, jak takové štěňátko vypadá ... Domů jsme si na zadním sedadle vezli našeho plyšového miláčka "ARGO". Nejhodnějšího psa pod sluncem!! Od té chvíle nikdo už vůbec nepochyboval, že čau je ten jediný pejsek, který bude s námi žít. Po celý svůj krátký život nám dělal jenom samou radost. Ještě dnes mám plné oči slz, když si na něj vzpomenu. Když umřel na uštknutí hada, zbyla celé rodině obrovská díra v srdíčku. Bez pejska jsme to vydrželi pouhé dva týdny a jeli si pro naši čauku Anduličku, měla už sice 2 měsíce, ale nám to vůbec nevadilo. Manžel toužil po chlapákovi, a tak jsme si ještě zamluvili psa. Celou dobu jsme tam jezdili za ním, od prvního dne narození. Nemohli jsme se dočkat, až bude pobíhat po naší zahradě.
A tak jsme měli psy dva ...
Když nejstarší syn se svojí přítelkyní, nahradili dítě fenečkou bulteriérkou a po dvou týdnech se rozešli, skončila u nás i ona, naše Engie ~ Piškotek.
A tak máme tří člennou psí smečku ...
Jsou to naše sluníčka na nebi i na zemi ...

                                               Jajka